Aktualizováno: 6/3/2025
Historie horkého máslového rumu: od koloniální Ameriky k modernímu pohodlí
Horký máslový rum patří mezi nejoblíbenější zimní nápoje, jeho kombinace tmavých lihovin, bohatého másla a koření sahá stovky let zpět. Tento zahřívající recept však vypráví něco víc než příběh požitkářství; je to pohled do společenských a ekonomických proudů rané Ameriky a trvalého místa tohoto nápoje v kultuře zimních koktejlů.
Koloniální kořeny: rum a osídlení v rané Americe
Rum dorazil do Britské Ameriky brzy poté, co se zde usadili osadníci. Už v 50. letech 17. století zde v Nové Anglii fungovaly lihovary, kde se dovážená melasa z Karibiku stala základem prosperujícího obchodu. Jakmile rum zdomácněl, kolonisté začali přidávat rum do horkých nápojů, které už měli rádi, jako byly punče a toddy. Přidání másla – cenného, kalorického zdroje v zimě – proměnilo tyto nápoje v vydatné, posilující recepty vhodné na dlouhé, chladné večery.
17. a 18. století: nápoj krbu a pohostinnosti
Na konci 17. století se v hospodách i domácnostech na celé východní pobřeží objevovaly máslové, kořeněné rumové toddy. Ohřívané vařící vodou, kořeněné muškátovým oříškem nebo skořicí a někdy oslazené, byly tyto nápoje praktické i luxusní – způsob, jak se ohřát a využít dostupné obchodní zboží. O horký máslový rum se starali domácí kuchaři, nikoli profesionální barmani, kteří upravovali poměry a koření podle chuti a příležitosti.
- Dostupnost rumu z něj udělala páteř koloniálních nápojů; whisky a brandy byly dražší nebo méně spolehlivé.
- Máslo (nebo někdy smetana) přidávalo bohatost, kalorie a hedvábnou texturu, která byla v zimě na váženo.
- Ohřáté koktejly jako horký máslový rum pomáhaly bojovat proti zimní vlhkosti a podporovaly společenství v hospodách a u krbu.
Vývoj horkého máslového rumu
Během 19. a 20. století se recepty na horký máslový rum objevovaly v raných amerických kuchařkách a barmanských příručkách, často zařazené mezi 'máslové' nebo 'flipy'. S rostoucí komerční produkcí rumu a rozšiřováním distribuce na západ za hranice se nápoj zbavil svého rustikálně-exkluzivního charakteru. Během svátečních období a zimních setkání se staly standardem kořeněné máslové směsi a nápoj si našel stálé příznivce díky vyvážené kombinaci sladkosti, koření a alkoholického tepla.
- Viktoriánská éra: publikovaly se kořeněné máslové 'míchanice' s hnědým cukrem, muškátovým oříškem, novým kořením a hřebíčkem.
- Období prohibice posunulo recepty na horký máslový rum do domácností, kde je nápadité rodiny udržovaly při životě.
- V polovině 20. století získal horký máslový rum popularitu v lyžařských chatách a horských resortech, čímž ještě více posílil svoji útulnou après-ski identitu.
Moderní pojetí a trvalá obliba
Dnes horký máslový rum zažívá obnovený zájem díky popularitě klasických koktejlů a kreativním přístupům k zimnímu pití. Barmani experimentují s kořenícími směsmi, máslovými infuzemi a různými druhy rumu – od lehkých a travnatých agricole až po zralé, komplexní tmavé rumy. Veganské varianty používají kokosový tuk nebo kořeněné oleje, zatímco domácí máslové 'míchanice' (předem smíchané s kořením, cukrem a máslem) usnadňují ohřátí nápoje v hrnku.
- Časté chuťové kombinace zahrnují vanilkový lusk, pomerančovou kůru a badyán.
- Klasické recepty používají 45–60 ml tmavého rumu, 1–2 čajové lžičky másla, 15–30 ml hnědého cukru a směs zahřívajícího koření zředěnou horkou vodou.
Od koloniálního krbu až po moderní bar zůstává horký máslový rum více než jen nostalgickým douškem. Je to živá tradice, která se s každou generací vyvíjí a přitom vždy vyvolává teplo, požitkářství a ducha původních amerických zim.